Nadosah je pro mě nedoceněný zázrak

DSCF8877„Hledám svou cestu“ je motto nízkoprahového zařízení pro děti a mládež Nadosah v Bystřici nad Pernštejnem, který spadá pod Oblastní charitu Žďár nad Sázavou. Výstižněji by to snad ani říct nešlo. Při osobním kontaktu s uživateli jsem vypozorovala, že někteří už mají svůj životní plán celkem jasný. Možná by někoho napadlo, co takoví výrostci nebo mladí lidé mohou asi očekávat od života. Ne, opravdu to není jen tak se bezcílně protloukat životem. Někteří mají svoji cestu rozplánovanou tak skvěle, že ani mnozí z dospělých by to nedokázali lépe. Sebekriticky se musím přiznat, že ve svých plánech jsou na tom lépe než já ve svých 21 letech ve 2. ročníku vysoké školy.

Jak by řekl Malý Princ od skvělého autora Antoine de Saint-Exupéryho: „Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.“ Mnozí dospělí zapomínají příliš rychle, jaké to je být dítětem a snít své sny bez hranic. Mnohdy se tedy stane, že dětem doslova zabijí představivost o tom, co všechno by mohly dokázat. Často si dospělí neuvědomují, že svým nadáváním na svět ničí dětem obraz o ideálu, který by mohl být, kdyby v každém z nás byl kousek dítěte.

Naštěstí ne všichni dospělí zapomínají tak rychle a díky tomu mohou dětem pomoci a podpořit je v tom, co je baví a v čem jsou dobré. A přesně tohle dělají pracovníci NADOSAHU. Mluví s nimi o věcech, o kterých s nimi nikdo mluvit nechce. Jsou si plně vědomi úskalí dospívání, kdy nálada skáče jako orangutan ze stromu na strom. Dávají teenagerům pocit bezpečí a jistoty. V mnoha ohledech se dá říct, že NADOSAH zachraňuje životy. Už jen tím, že děti mají kde trávit svůj volný čas a nemusí se toulat po ulicích, kde snadno mohou podlehnout vnějším vlivům a sklouznout k různým návykovým látkám či promiskuitě.

NADOSAH pro mě představuje nedoceněný zázrak, který společnost může snadno přehlédnout, ale bez tohoto zařízení by nám vyrostla ztracená společnost bez priorit, cílů a morálních hodnot.

Kateřina Jiroušková, praktikantka Nadosahu NZDM

Comments are closed